Recenze alba

Kdesi v chladných prostorách Finska, ve městě Kouvola, mezi borovicemi a zasněženými pustinami, vznikla v roce 2016 skupina s názvem znějícím jako ozvěna dávné ságy - Thy Kingdom Will Burn, která posluchačům nabídla svůj třetí plnohodnotný release - «The Loss and Redemption». Byl nahrán pod citlivým vedením Juha Rähä (Juho Rähä) - mistra, jehož práce s Before the Dawn a Swallow the Sun už získaly téměř legendární pověst - ve studiu Inka Studio. Jejich třetí album «The Loss and Redemption» je celistvým uměleckým vyjádřením, v němž se osudové drama, hořkost ztrát a jemné odlesky naděje proplétají v jednotném zvuku. Album působí jako zrcadlo, které odráží nejen drsnost finských krajin, ale i vnitřní boj moderního člověka, rozervaného mezi odcizením a touhou po vykoupení.

«Thy Kingdom Will Burn» (TKWB) dlouho zůstávali ve stínu slavnějších žánrových sousedů - Insomnium, Omnium Gatherum, Dark Tranquillity. Už k roku 2021 se však kolektiv po vydání dvou studiových alb představil jako vážný hráč. «The Loss and Redemption» se stal jejich třetím krokem k uznání. Jestliže bylo možné rané práce skupiny charakterizovat jako «spolehlivý, ale předvídatelný melodický death», pak nové album představuje odvážný skok do neznáma.

• Zvuková paleta: Mezi temnotou a melodií

Úvodní skladba «Perpetual Void» je ideálním prologem alba. Začíná kytarovou melodií, která jako by proudila skrze mrazivý vzduch a postupně nabírala hustotu zvuku. Vrčivý vokál Samiho Kujaly (vokál, kytara) vtrhne dovnitř jako poryv větru, smetající vše na své cestě. Už po minutě však kompozice zpomalí a uvolní prostor basovému sólu a čistému vokálu, připomínajícímu tvorbu My Dying Bride. Tento kontrast je poznávacím znakem alba: agrese a zranitelnost, rychlost a meditativnost zde existují v křehké rovnováze.

Atmosféra ve skladbě «Obscure Existence» bere dech. Lehké folkové melodie, podobné neviditelným nitím, se splétají s mocnými brutálními tóny, připomínajícími údery kovářského kladiva. Společně vytvářejí pocit ponoření, v němž se každý kytarový akord stává krokem do tajemné, dávno zapomenuté minulosti, plné neodhalených tajemství.

Naproti tomu «Martyrs of Killing Floor» je vírem progresivních změn tempa a nálad, kde je chaos jen stěží držen v mezích. Aranže s využitím klavíru («Forever in Dark») a orchestrálních nástrojů («Escape from Solitude») dodávají objem a proměňují skladby v mini-symfonie.

Ne všechno je však tak hladké: ve skladbě «Suffering Sky» to hudebníci ve snaze o epičnost zjevně přehnali s délkou. Šestiminutový track navzdory efektnímu kytarovému sólu uprostřed začne k závěru unavovat a narušuje celkový tok alba.

Ve skladbě «They Have Come» se objevují náznaky neoklasiky a v «Dreams of Calamity» zase prvky black metalu. Tato rozmanitost činí z alba živý, pulzující organismus, který nepouští pozornost posluchače.

«To End Of Times» a «Sydānyö» s mocnými riffy a výraznými melodickými liniemi jako by symbolizovaly poslední rozloučení, kde hudba získává téměř epický rozměr a završuje příběh alba nikoli na vrcholu, ale s pocitem tiché melancholie a vědomím nevyhnutelnosti změn.

• Lyrika: Písně o temnotě a slabém světle

«Perpetual Void» mluví o nekonečném hledání smyslu, «Forever in Dark» o přijetí samoty a závěrečná «Sydänyö» zní jako rekviem za ztracené iluze. Ne všechny texty jsou však stejně přesvědčivé. Například «Martyrs of Killing Floor» trpí přehnanou abstraktností: řádky typu «Jsme mučedníci vražedné podlahy, pijeme z číše věčné temnoty» vyvolávají spíše rozpaky než soucit. Celkově album otevírá existenciální témata, kde je každá píseň jako kapitola v knize o lidské duši, křehké i neústupné.

• Slabé stránky: Kroky do neznáma

Ale i v tomto výrazném plátně se nacházejí stíny. Některé skladby trpí přebytkem ambicí: «Martyrs of Killing Floor» slibuje mnoho, ale uvízne v prudkých změnách nálad a zvláštních lyrických řešeních, zanechávajících pocit nedokončenosti. «Suffering Sky» natahuje stopáž jednotvárným sborem, který k závěru unavuje. Přechody mezi hrubým vrčením a čistým vokálem jsou někdy příliš ostré, jako nevyleštěná čepel, což může odradit ty, kdo hledají plynulost. Nejde o fatální vady, ale spíše o připomínku: skupina ještě musí najít ideální rovnováhu mezi chaosem a harmonií.

• Produkce: Zvuková magie

Zvukařská práce Juha Rähä (Juho Rähä) si zaslouží samostatnou zmínku. Album zní masivně, ale ne přeplácaně; každá nota klavíru i každý úder činelu jsou slyšet zřetelně. Obzvlášť povedené jsou orchestrální vrstvy v «Escape from Solitude» - nedominuji, ale podtrhují kytarové linky a vytvářejí efekt trojrozměrného prostoru. I v nejhustších momentech, jako ve skladbě «They Have Come», si mix zachovává průzračnost a umožňuje rozlišit hru basisty Janeho Ruuskanena.

Produkování je však dvousečná zbraň. Některým skladbám («Suffering Sky», «Dreams of Calamity») by prospělo přísnější editování. Album trvá téměř 50 minut a ke konci se pozornost začíná rozptylovat. Možná by zkrácení celkové stopáže o dvě až tři minuty pomohlo udržet napětí.

• Závěr: Krok k velikosti

«The Loss and Redemption» je výrazným prohlášením. Spojuje vášeň melodického death metalu s experimenty, které rozšiřují hranice žánru. Ano, jsou zde drsnější hrany, ale ty pouze zdůrazňují ambice skupiny, snažící se překročit obvyklé meze. Je to cesta skrze temné lesy duše, kde je každý akord hledáním světla v nekonečné noci. Pro fanoušky Insomnium, Dark Tranquillity a ty, kdo si v hudbě cení upřímnosti a hloubky, se toto album stane pokladem. Thy Kingdom Will Burn ještě nedosáhli vrcholu, ale s «The Loss and Redemption» k němu udělali mocný skok. Pusťte si ho, zavřete oči a dovolte hudbě, aby vás odnesla tam, kde se tesknota proměňuje v umění.